Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vánoční dárek pro sestřičku

22. 12. 2008

Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí, přešla mě chuť a začala jsem si říkat pro sebe: "Můžu tu čekat věčnost,nic nestíhám, a ješte co všechno musím vyřídit... " Vánoce začínají být čím dál tím stresovanější, shon přespat!"

Nakonec sem se přece jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala jsem nadávat na ceny, říkajíc, jestli si vůbec moje děti budou s těmito hračkami hrát!!!

Když sem tak bloudila po regálech, tak jsem uviděla jednoho 5-ti letého chlapečka, který si k sobě tulil jednu panenku. Měl strašně smutný pohled přitom, když hladil panenku po vlasech. Potom se otočil k jedné starší dámě a říkal jí: ,,Babi, jseš si jistá, že nemám dost peněz, abych koupil tuto panenku?'' Starší dáma mu odpověděla: ,,Ty to dobře víš sám, že nemáš dost peněz, zlatíčko!!'' Potom poprosila vnuka, aby na ní chvilku počkal, že se jde na něco podívat. Rychle odešla. Chlapeček ještě stále měl v náručí tu panenku.

Nakonec jsem k němu šla a ptala jsem se ho:, ,Komu chceš koupit tu panenku?'' ,,Tu panenku chtěla moje sestřička k Vánocům ze všeho nejvíc, byla si jistá, že jí panenku Ježíšek přinese pod stromeček." ,,Tak když jí tak chtěla, tak jí to Ježíšek přinese kVánocům. ,,Ne,ne, tam, kde je, nemůže Ježíšek přinést dárky. Aby panenku dostala,musím jí dát mamince, aby jí sestřičce odevzdala, až tam půjde'' Oči mu přitom ještě víc zesmutněly. "Moje sestřička šla k Ježíškovi, aby byla s ním. A tatínek mi povídal, že maminka za chvilku půjde za Ježíškem, tak jsem si myslel, že by jí tu panenku mohla vzít. Potom mi ještě ukázal jednu milou fotku, na které se usmíval. ,,Tuto fotku bych jí chtěl taky poslat, aby na mě nikdy nezapomněla. Mám moci rád svou maminku a chtěl bych, aby neodešla, ale tatínek říkal, že musí odejít, aby mojí sestřičce nebylo smutno. Potom se zase podíval s těma jeho smutnýma očima na panenku.

Rychle jsem si vyndala peněženku a nepozorovaně jsem si z ní vybrala peníze a řekla jsem chlapečkovi: " Pojď, přepočítáme tvoje peníze, jestli budou stačit na tu panenku. Rychle jsem přidala k penězům, které mi podával, ty svoje tak , aby si toho nevšimnul a začali jsme počítat. Peněz bylo dost. Chlapeček zavolal: ,, Děkuju Ti, Bože, že jsi mi dal dost peněz.

Pak se na mě podíval a řekl: ,,Víte, včera jsem poprosil Boha, aby mi dal dostatek peněz na panenku, aby jí mohla vzít moje maminka sestřičce a on mě vyslechnul. Ještě jsem chtěl koupit mamince jednu bílou růžičku, ale to už jsem se neodvážil žádat od Boha. Ale on dal mi víc, abych mohl koupit i panenku i růžičku. Víte, maminka má moc ráda bílé růže. O pár minut se chlapečkova babička vrátila a odešli.

Po setkání s chlapečkem jsem pokračovala v nákupech, ale už v jiné náladě, stále jsem na něj musela myslet. Potom jsem si vzpomněla na článek, který jsem četla před dvěma dny. Psalo se tam o opilém řidiči, který havaroval s jiným autem, v kterém seděla mladá žena se svojí dcerkou. Děvčátko na místě zemřelo a matka byla ve velmi kritickém stavu.

Dva dny po mém setkání s chlapečkem jsem si přečetla článek, který oznamoval, že chlapečkova maminka zemřela. Jeden opilý řidič mu tak sebral maminku i sestřičku, které on měl tolik rád. Běžela jsem do květinářství koupit kytici bílých růží a šla jsem na pohřeb. Na místě, kde se mohou příbuzní naposled rozloučit se svojí nejmilejší, ležela mladá žena v truhle, v ruce měla kytici bílých růží, vedle sebe měla položenou chlapečkovu fotku a panenku.

S pláčem jsem opustila hřbitov, s pocitem, že se i můj život tím malým setkáním změnil...