Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vánoce v Rusku

20. 12. 2008

Dva Američtí misionáři přijali pozvání přijet do Ruska vyučovat morálku a etiku. Na svých cestách se dostali i do jednoho dětského domova. Tam žila asi stovka chlapců a dívek, kteří nikoho neměli. Z dětského domova pochází následující vyprávění:


Dětský domov jsme navštívili v době vánočních svátků a děti poprvé slyšeli tradiční vánoční příběh. Vyprávěli jsme jim o tom, jak Marie a Josef přišli do Betléma, kde nemohli najít žádný hostinec, kde by se ubytovali a tak skončili ve stáji, kde se narodil jejich prvorozený syn. Rodiče jej položili do jesliček a dali mu jméno Ježíš.Obrazek

Během příběhu děti a personál domova pozorně naslouchali. Děti seděly s napětím ve tváři, aby jim neuniklo ani slovo. Na konci příběhu jsme dětem rozdali čtvrtky papíru a žluté papírové ubrousky a poradili jsme jim, jak vyrobit jesličky. Děti opatrně trhaly ubrousky na proužky a jesličky pomalu dostávaly svůj tvar. Z plstěné látky si každé dítě vystřihlo děťátko. Dále každý dostal malé kousky flanelu na Ježíškovu přikrývku. Děti byly zaujaty prací.

Pomalu jsem procházel mezi nimi, abych pomohl, bude-li třeba. Moji pozornost upoutal asi šestiletý chlapec, Míša, který své dílo už dokončil. Přišel jsem se podívat a viděl jsem, že v jesličkách ležela dvě děťátka. Přivolal jsem překladatele, abych se ho zeptal, proč jsou v jesličkách dvě novorozeňátka.

Míša vstal, podíval se na dokončené dílo a začal téměř doslovně opakovat celý příběh o narození Ježíška. Byl jsem překvapen: přestože slyšel příběh poprvé, zapamatoval si každý detail. Když přišel k vyprávění, jak Marie dítě zavinula do plenek a položila do jesliček, vyprávění neskončilo. Chlapec pokračoval: "Když Marie položila děťátko do jesliček, Ježíšek se podíval na mně a zeptal se, jestli mám místo, kde mohu zůstat. Řekl jsem mu, že nemám maminku ani tatínka, nemám žádný domov. A Ježíš mi řekl, že mohu zůstat s ním. Odpověděl jsem, že to nejde, protože pro něj nemám žádný dárek jako ostatní. Ale chtěl jsem moc zůstat s Ježíškem a tak jsem přemýšlel, co bych mu mohl dát. A tak mne napadlo, že bych mu mohl dát trochu svého tepla. To by nebyl špatný dárek. Zeptal jsem seJežíška: 'Když tě budu zahřívat, stačí takový dárek?' A On mi odpověděl: 'Jestli mě budeš zahřívat, tak to je ten nejlepší dárek, který mi můžeš dát.' A tak jsem se dostal do jesliček vedle Ježíška a on mi řekl, že s ním mohu být stále."

Když malý Míša skončil své vyprávění, měl oči plné slz, které mu stékaly po tvářičkách. Dlaněmi si přikryl tvář, sklonil hlavu na stůl a jeho ramínka se chvěla, zatímco vzlykal a plakal. Míša právě našel někoho, kdo jej nikdy neopustí. Někoho, kdo mu nebude ubližovat, ale bude ho mít stále rád. Našel někoho, s kým může zůstat navždy.