Jdi na obsah Jdi na menu
 


Oáza v poušti

18. 1. 2009

Na poušti zabloudil cizinec z daleké země. Celé dny a noci se beznadějně toulal po písčitých dunách, které byly jedna jako druhá. Ve dne mu rozžhavené slunce nelítostně vysušovalo celé tělo a v noci ho zase trápila zima. Celý vyčerpaný na chvíli usnul, zdálo se mu o vodě, pomerančích a datlích....

Když se probudil, uvědomil si skutečnou situaci a jeho utrpení bylo ještě horší. Hladový a žíznivý se potácel dál. Čím dál víc musel myslet na to, jak dlouho může bez jídla a pití vydržet. Náhle uviděl v dálce oázu. "Fata morgana", pomyslel si. "Vzdušné zrcadlení, to se mi jen zdá, vím to zcela jistě."

Přesto šel dál tím směrem. Oáza nemizela, ale stávala se zřetelnější. Už rozeznával i datlové palmy. "To je fantazie člověka, který umírá hlady", uvažoval. "Můj třeštící mozek mi to jen předstírá. Teď dokonce slyším bublání vody. Sluchová halucinace. Jak je ta příroda krutá!" S touto myšlenkou na nemilosrdný úděl života zemřel...

O hodinu později jej našli dva pocestní. "Dovedeš něco takového pochopit?", ptal se jeden druhého. "Datle mu rostou nad hlavou, stačilo jen natáhnout ruku.

Leží uprostřed nádherné oázy, vedle pramene, a on zemře hlady a žízní. Jak je to možné?

"Byl to moderní člověk, nevěřil tomu!"

Obrazek