Jdi na obsah Jdi na menu
 


Interview s Bohem

4. 10. 2009

"Pojď dál," řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"
"Jestli máš čas ...," řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "Můj čas je věčnost a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?"
"Co Tě na lidech nejvíce překvapuje."
Bůh se zavrtěl v křesle a odpověděl: "To, že je nudí být dětmi a tak pospíchají, aby dospěli a když jsou dospělí, zase touží být dětmi.

Překvapuje mě, že se tolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost a tak vlastně nežijí ani pro budoucnost.

Překvapuje mě, že žijí jako by nikdy neměli umřít a že umírají jako kdyby nikdy nežili." Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli.
Pak jsem se zeptal: "Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"
Bůh se usmál a odpověděl: "Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně. Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se takové zranění uzdraví. Chci, aby se naučili odpouštět Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit. Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno kromě štěstí. Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, ale přesto je má rád. Chci, aby poznali, že vždy nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musí odpouštět."

Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mě udělal čas. Poděkoval jsem mu za vše, co pro mne a mou rodinu dělá. Bůh odpověděl: "Kdykoli. Jsem tu 24 hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím. "